VLASTENCI MORAVY A SLEZSKA

Likvidace moravské a slezské samosprávy komunisty nebyla nějaká okrajová administrativní úprava. Byl to promyšlený, politicky motivovaný akt, kterým komunistický režim po únoru 1948 odstranil tisíciletou politickou existenci Moravy a Slezska jako svébytných zemí a nahradil ji systémem poslušných krajů řízených z Prahy. Dodnes je to trauma, ze kterého se moravská a slezská identita nevzpamatovaly.

CO KOMUNISTÉ VLASTNĚ ZRUŠILI

Abychom pochopili, co bylo zničeno, musíme si uvědomit, co země Moravskoslezská byla. Nevznikla z ničeho. Navazovala na Markrabství moravské existující od roku 1182 a na Slezské vévodství. V moderní podobě ji vytvořil zákon č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy, který k 1. prosinci 1928 spojil dosavadní zemi Moravskou a zemi Slezskou do jednoho celku. Důvodem byla tehdy malá rozloha českého Slezska, ale i snaha omezit politický vliv sudetských Němců a těšínských Poláků. Vznik nové země mimochodem vyvolal ostré protesty českých a polských Slezanů i Němců, nejostřeji protestovali tzv. Šlonzáci vedení Josefem Koždoněm.

Tato země měla rozlohu 26 808 kilometrů čtverečních, tedy zhruba třetinu dnešního České republiky, žilo v ní podle sčítání z roku 1930 přes 3,5 milionu lidí a jejím hlavním městem bylo Brno. Měla vlastní právní subjektivitu, vlastní rozpočet, vlastní zemské zastupitelstvo o šedesáti členech volené na šest let, dvanáctičlenný zemský výbor a zemského prezidenta, který zemi zastupoval navenek. Její působnost byla hospodářská, správní, normotvorná, měla pravomoci ve správním soudnictví i poradní a iniciativní funkce. Nebyl to jen úřad, byla to plnohodnotná samospráva.

Po osvobození v květnu 1945 byla země Moravskoslezská obnovena v původním rozsahu z roku 1938. Nejvyšším orgánem se stal Moravskoslezský zemský národní výbor, ustavený 12. května 1945 podle dekretu prezidenta republiky č. 18/1944 a nařízení vlády č. 4/1945 Sb. Sídlil v historické budově Zemské sněmovny v Brně. Měl 80 poslanců, 30člennou radu a složité členění na referáty - bezpečnostní, zdravotní, finanční, dopravní, průmyslový, zemědělský, zásobovací, kulturní a osidlovací. Speciální autonomní složkou byla Slezská expozitura země Moravskoslezské se sídlem v Ostravě, do níž patřilo vedle původního českého Slezska i území okresů Nový Jičín, Místek a Moravská Ostrava. Byl to vstřícný krok vůči Slezanům, kteří žádali obnovu slezské samosprávy.

POSLEDNÍ LÉTA SVOBODY A NÁSTUP KOMUNISTŮ

Rok 1945 byl pro ZNV ve znamení přežití - zajištění zásobování měst, zabránění rabování německého majetku, osidlování pohraničí, řešení bytových otázek a odstraňování válečných škod. Zemský výbor měl samostatný rozpočet a reálnou moc.

Zlom přišel s volbami 26. května 1946. Byly to první zemské volby po válce a zároveň poslední zemské volby před zrušením samosprávných zemí. Na Moravě a ve Slezsku sice komunisté nevyhráli tak drtivě jako v Čechách, ale získali 28 mandátů z 80 a stali se nejsilnější stranou. Národní socialisté měli 17, lidovci 22 a sociální demokraté 13. Výsledek se okamžitě promítl do vedení ZNV.

Předsedou byl do té doby národní socialista František Loubal, ale 31. července 1946 ho vystřídal komunista František Píšek, šéfredaktor moravského komunistického deníku Rovnost. V tu chvíli se charakter orgánu zásadně změnil. Z obránce zájmů země a jejích obyvatel se stal poslušný nástroj pražské vlády vedené předsedou KSČ Klementem Gottwaldem. Po únoru 1948 byla čistka dokončena. Píšek odešel jako velvyslanec do Varšavy a v dubnu 1948 byl předsedou zvolen další komunista Karel Svitavský, vystudovaný právník z Podivína, bývalý bezpečnostní referent rady ZNV.

PLÁN NA LIKVIDACI - CENTRALIZACE MOCI

Komunisté měli s územní správou jasno už před Únorem. Sovětský model neznal žádnou historickou samosprávu, znal jen centralizovaně řízené oblasti - kraje a rajóny, které lze snadno ovládat z centra. Země s tisíciletou tradicí, vlastním sněmem v Brně a silnou moravskou identitou byla pro tento model nebezpečná.

Proto ihned po převzetí moci začal nový režim pracovat na správní reorganizaci. Jak se uvádí v dobových dokumentech, výsledkem komunistických představ o centralizaci moci bylo kromě jiného zrušení zemského zřízení a zavedení členění republiky na kraje. Definitivní podobu krajského zřízení schválila vláda Československé republiky na svém zasedání 30. listopadu 1948. Bylo rozhodnuto o zřízení 14 krajů včetně Prahy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a šesti krajů na Slovensku.

Národní shromáždění pak už jen podle rozhodnutí Komunistické strany Československa odsouhlasilo zrušení členění na země a úplnou centralizaci správního aparátu. Nešlo o odbornou debatu, šlo o politický rozkaz.

JAK PROBĚHLA SAMOTNÁ LIKVIDACE

Právním nástrojem likvidace se stal zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení. Jeho paragraf 39 je nejdůležitější větou v moderních dějinách Moravy. Zní: země Moravskoslezská jako svazek státní správy zanikla uplynutím dne 31. prosince 1948.

Průběh byl bleskový a brutální. Dne 24. prosince 1948, tedy na Štědrý den, bylo území Československa rozděleno mezi nově vzniklé kraje, které, s výjimkou slovenské hranice, nerespektovaly dřívější historické hranice zemí. O týden později, 31. prosince 1948, země Česká a země Moravskoslezská formálně přestaly existovat jako správní celky. V Brně se zemský výbor přeměnil na krajský dne 2. ledna 1949. Plénum Zemského národního výboru moravskoslezského v Brně se sešlo za předsednictví Karla Svitavského naposledy 14. února 1949. Na ustavující schůzi nového Krajského národního výboru pak promluvili předseda KNV Svitavský, zástupce Krajského výboru KSČ Josef Kapoun a předseda Krajského akčního výboru Národní fronty Otto Šling - tedy lidé, kteří stáli za únorovými čistkami.

Území bývalé země Moravskoslezské bylo roztrháno mezi sedm nových krajů: Brněnský, Gottwaldovský, Jihlavský, Olomoucký, Ostravský, Pardubický s pouhými 14 katastrálními územími a dokonce Českobudějovický se třemi katastrálními územími. Nejvíce zemskou hranici nerespektoval kraj Jihlavský, zasahující hluboko do Čech. Tím bylo v Československu zavedeno členění 19 krajů rozdělených na 270 okresů a historické země byly vymazány z mapy.

Tento stav nevydržel dlouho. Dne 9. dubna 1960 schválilo Národní shromáždění další zákon o reorganizaci územní správy, který platil od 1. července 1960 a ještě více snižoval počet krajů i okresů. Převážná část území někdejší země Moravskoslezské byla přerozdělena mezi Jihomoravský a Severomoravský kraj, zatímco území na severozápadě Moravy bylo začleněno do Východočeského kraje a území na jihozápadě Moravy, tedy Dačicko, bylo připojeno ke kraji Jihočeskému, jehož součástí je dodnes.

DŮSLEDKY A POKUSY O NÁPRAVU

Důsledky byly devastující. Morava a Slezsko jako politické entity zanikly. Brno přestalo být hlavním městem země a stalo se jen krajským městem. Moravané a Slezané ztratili možnost rozhodovat o vlastních daních, investicích, kultuře a školství. Veškeré rozhodování se přesunulo do Prahy.

Právě tento akt se stal zakládajícím traumatem moravského hnutí. Jak se uvádí, hnutí vzniklo jako reakce na zrušení zemského zřízení v Československu v roce 1949, v důsledku čehož přestala existovat Moravou dominovaná země Moravskoslezská. Za pražského jara v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené Společnosti pro Moravu a Slezsko podán Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky, která se měla stát trojdílnou federací tří rovnoprávných subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Návrh byl zamítnut, stát byl uspořádán na národnostním principu Čechů a Slováků a komunisté činnost Společnosti pozastavili.

Po roce 1989 přišla částečná rehabilitace. Dne 9. května 1990 Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky vydalo usnesení o obnovení moravsko-slezské samosprávy, v němž označilo zrušení země Moravskoslezské za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokratickocentralistické praxi a vyslovilo pevné přesvědčení, že tato nespravedlnost bude napravena. K plné nápravě ale nikdy nedošlo. Obnovení krajů v roce 2000 sice vrátilo na mapu Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský a Zlínský kraj, ale samosprávná země Moravskoslezská jako historický a ústavní celek obnovena nebyla.

OVĚŘITELNÉ ZDROJE INFORMACÍ

1. Zákon č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení, § 39 o zániku země Moravskoslezské k 31. prosinci 1948 2. Moravskoslezský zemský národní výbor - vznik 12. května 1945, zánik 31. prosince 1948, přeměna na KNV 2. ledna 1949, poslední plénum 14. února 1949 - cs.wikipedia.org/wiki/Moravskoslezský_zemský_národní_výbor 3. Země Moravskoslezská - vznik 1928 zákonem č. 125/1927 Sb., zánik 1948, rozdělení mezi kraje Brněnský, Gottwaldovský, Jihlavský, Olomoucký, Ostravský, Pardubický a Českobudějovický - cs.wikipedia.org/wiki/Země_Moravskoslezská 4. Moravské hnutí - reakce na zrušení zemského zřízení v roce 1949 komunisty a zavedení 13 krajů v českých zemích - cs.wikipedia.org/wiki/Moravské_hnutí 5. Administrativní dělení Československa 1949-1960: 19 regionů, zrušení historických zemí - en.wikipedia.org/wiki/History_of_administrative_divisions_of_Czechoslovakia 6. Společnost pro Moravu a Slezsko 1968 - návrh na trojdílnou federaci Čechy, Morava se Slezskem, Slovensko, pozastavení činnosti komunisty - cs.wikipedia.org/wiki/Země_Moravskoslezská 7. Usnesení Federálního shromáždění z 9. května 1990 o rehabilitaci země Moravskoslezské jako aktu nespravedlivého a poplatného totalitní praxi

© 2026-10/30  V M S