JSME ČEŠI, MORAVANÉ A SLEZANÉ A ČESKÁ REPUBLIKA JE NÁŠ DOMOV

Jsme Češi. Jsme Moravané. Jsme Slezané.
Nejsou to tři národy proti sobě. Nejsou to tři světy, které se musí přetahovat o to, kdo je víc, kdo je lepší, kdo má větší právo mluvit do toho, jak bude naše země vypadat. Jsme jeden národ, jedna země, jeden domov – a právě v tom je naše síla.
Česká republika je náš domov. Ne hotel, kde se jen přespává. Ne cizí země, kde se jen vydělává a zase odjíždí. Ne území, o kterém rozhoduje někdo jiný za nás. Domov. Místo, kde jsme se narodili, kde jsme vyrostli, kde žijí naši rodiče a kde budou žít naše děti. Místo, které je naše, protože jsme k němu připoutáni srdcem, krví, pamětí i prací našich předků.
JEDEN DOMOV, TŘI ZEMĚ
Čechy, Morava a Slezsko jsou tři země jednoho státu. Každá má svou tvář, svou povahu, svou historii, své písničky, své kroje, své nářečí, své chutě, své hrdiny.
Čech je hrdý na své hrady, na Prahu, na Vltavu, na své řemeslo a na svou přímost. Na Karlštejn, na Křivoklát, na Český Krumlov, na Šumavu i na Krkonoše. Na to, že jeho země byla srdcem českého království a že odtud vzešli králové, světci i učenci, kteří proslavili naše jméno v celé Evropě.
Moravan je hrdý na své vinice, na své hody, na svou pohostinnost a na svou zpěvnost. Na Slovácko, na Hanou, na Valašsko, na Pálavu, na Lednice, na Velehrad, kde začala naše křesťanská historie. Na to, že Morava nikdy nebyla jen „východní část“ něčeho, ale země s vlastními knížaty, vlastními sněmy, vlastní hrdostí.
Slezan je hrdý na svou pracovitost, na své hory, na svou věrnost a na svou houževnatost. Na Opavu, na Těšínsko, na Jeseníky, na Beskydy, na lidi, kteří dokázali přežít pohraničí, války i vysídlování a přesto zůstali věrní své zemi. Na to, že Slezsko je zemí, kde se mísí česká, moravská, polská i německá krev, ale srdce zůstalo české.
A dohromady? Dohromady jsme Češi, Moravané a Slezané. Dohromady jsme národ, který přežil staletí, protože držel při sobě.
Když bylo zle, nepomohla nám Praha samotná. Nepomohlo nám Brno samotné. Nepomohla nám Ostrava samotná. Pomohli jsme si navzájem. Čech stál vedle Moravana, Moravan vedle Slezana, Slezan vedle Čecha. V husitských válkách, v bitvě na Bílé hoře, v národním obrození, v boji za samostatnost v roce 1918, v odboji za druhé světové války i v listopadu 1989. Vždycky, když šlo o všechno, jsme byli jeden národ. A tak to má být i dnes.
DOMOV NENÍ JEN ADRESA
Domov není jen adresa v občance. Domov není jen trvalé bydliště. Domov je to, co nosíme v srdci, i když jsme daleko.
Domov je vůně chleba z pekárny, kde nakupovala už naše babička. Domov je kostelní zvon, který nás budil v neděli ráno. Domov je hřiště, kde jsme kopali do míče. Domov je hřbitov, kde odpočívají naši předkové. Domov je pole, které obdělával náš děda, a les, do kterého chodil náš táta na houby. Domov je studánka, u které jsme se jako děti zastavovali na vycházce.
Domov je jazyk, kterým mluvíme. Čeština, která zní trochu jinak v Plzni, trochu jinak v Brně a trochu jinak v Opavě – ale pořád je to naše čeština. Náš jazyk, naše písničky, naše pohádky, naše vtipy, naše přísloví, která nám říkali naši rodiče.
Domov je i to, že víme, kam patříme. Že nejsme lidé bez kořenů, bez minulosti, bez paměti. Že víme, kdo jsme a odkud jsme. Že když se nás někdo zeptá, odkud jsme, nemusíme se rozmýšlet. Řekneme: Jsem z Čech. Jsem z Moravy. Jsem ze Slezska. Jsem z České republiky. A řekneme to s hrdostí.
A my to víme. Jsme z Čech, z Moravy a ze Slezska. Jsme z České republiky. A na to jsme hrdí. Ne proto, že bychom byli lepší než ostatní, ale proto, že je to naše. Protože tohle je země, kterou nám Bůh a naši předkové svěřili.
KDYŽ SI VÁŽÍME SEBE, VÁŽÍME SI I DRUHÝCH
Kdo si váží svého domova, váží si i domova druhých. Čech, který je hrdý na to, že je Čech, se nebude posmívat Moravanovi, že je Moravan. Moravan, který je hrdý na to, že je Moravan, se nebude posmívat Slezanovi. A Slezan se nebude posmívat Čechovi. Protože ví, že každý z nich má svůj domov rád stejně jako on ten svůj.
My se navzájem nepotřebujeme předělávat. Nepotřebujeme se navzájem rušit. Nepotřebujeme si navzájem dokazovat, kdo je víc Čech nebo víc Moravan. Potřebujeme se navzájem respektovat a pomáhat si.
Protože jednota není o tom, že budeme všichni stejní. Jednota není o tom, že Morava přestane být Moravou a Slezsko přestane být Slezskem, aby se všechno slilo do jedné šedé kaše řízené z Prahy. Jednota je o tom, že budeme držet při sobě, i když jsme každý jiný. Že se nebudeme dělit na „my“ a „oni“. Že budeme říkat „my“ – my Češi, Moravané a Slezané.
A stejně tak platí, že když si nebudeme vážit sami sebe, nikdo jiný si nás vážit nebude. Národ, který se stydí za svou vlajku, za svou hymnu, za svou historii, za své hrdiny, za svou víru, ten si neváží sám sebe. A takový národ si neváží ani nikdo jiný. My se stydět nebudeme. My jsme hrdí na to, kdo jsme.
NAŠE ZEMĚ, NAŠE ODPOVĚDNOST
Česká republika není cizí stát, o který se má starat někdo jiný. Není to Brusel, není to Praha, není to „oni nahoře“. Česká republika jsme my.
My, kteří tu žijeme. My, kteří tu pracujeme. My, kteří tu vychováváme děti. My, kteří tu platíme daně, chodíme volit, staráme se o své obce a o své kraje. My, kteří tu zůstáváme, i když by bylo jednodušší odejít.
Jestli chceme, aby náš domov byl krásný, musíme se o něj starat my sami. Nikdo to za nás neudělá. Jestli chceme, aby naše děti měly kde žít, musíme jim tu zemi předat v lepším stavu, než jsme ji dostali. Jestli chceme, aby naše vesnice nebyly vylidněné, naše školy nebyly zavřené a naše kostely nebyly prázdné, musíme pro to něco udělat.
To znamená starat se o svou obec. Chodit k volbám. Zajímat se o to, co se děje v našem kraji. Bránit naši kulturu, naše tradice, naši víru, naši rodinu. A nebát se říct nahlas: Tohle je naše země a my ji nedáme. Nedáme ji těm, kteří ji chtějí rozprodat. Nedáme ji těm, kteří ji chtějí rozdělit. Nedáme ji těm, kteří se jí posmívají a kteří by ji nejraději viděli jako bezvýznamnou provincii někoho jiného.
Naše země je náš domov. A o domov se stará hospodář, ne nájemník, kterému je všechno jedno.
MY JSME VLASTENCI
My, Vlastenci Čech, Moravy a Slezska, to říkáme jasně a s hrdostí: Jsme Češi, Moravané a Slezané. A Česká republika je náš domov.
Nestyďme se za to. Neomlouvejme se za to. Buďme na to hrdí.
Buďme hrdí na to, že jsme z Čech. Buďme hrdí na to, že jsme z Moravy. Buďme hrdí na to, že jsme ze Slezska. A buďme hrdí na to, že dohromady tvoříme jeden národ, jednu vlast, jeden domov.
Protože domov není místo, kde se jen bydlí. Domov je místo, které milujeme. Domov je místo, za které jsme odpovědní. Domov je místo, které bráníme.
A my svou zemi milujeme. Milujeme Čechy, milujeme Moravu, milujeme Slezsko. Milujeme Českou republiku.
Je to náš domov. A domov se neopouští.