Jdi na obsah Jdi na menu
 


15. 11. 2026

ZAPOMENUTÍ HRDINOVÉ: ČEŠI, MORAVANÉ A SLEZANÉ V ODBOJI

meta_ai_911290838_2325126478333363_979238392415830635_n_20261115_120915.jpg

 Když se dnes řekne odboj, většina lidí si vybaví atentát na Heydricha. A právem. Málokdo si ale uvědomí, že ten příběh nebyl příběhem Prahy. Byl to příběh celých Čech, Moravy a Slezska.

Byl to příběh mladých kluků z moravských vesnic, důstojníků z českých měst i vojáků ze slezských kasáren. Mužů a žen, kteří riskovali nejen svůj život, ale i životy svých rodin, sousedů a celé vesnice. Stačilo jedno udání a gestapo vypálilo celý dům.

Mnozí z nich se po válce nedočkali vděku. Někteří byli po roce 1948 znovu pronásledováni, tentokrát komunisty. Jejich jména zmizela z učebnic a z pamětních desek. Je čas si je připomenout – ne jako vzdálené postavy z dějepisu, ale jako naše sousedy, krajany a předky.

 

MORAVANÉ, KTEŘÍ ZMĚNILI DĚJINY

Morava dala odboji některé z jeho nejstatečnějších mužů. Nebyli to generálové z velitelství, byli to obyčejní kluci z malých vesnic, kteří se nebáli postavit největší zločinecké mašinérii své doby.

 

JAN KUBIŠ – DOLNÍ VILÉMOVICE NA MORAVĚ

Jan Kubiš se narodil 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích na Třebíčsku. Pocházel z chudé rodiny, vyučil se topenářem a po vojně se rozhodl zůstat u armády. Po okupaci v březnu 1939 utekl přes Polsko a Francii do Anglie, kde se přihlásil k výsadku.

Spolu s Jozefem Gabčíkem provedl 27. května 1942 v Praze-Libni atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jednoho z hlavních organizátorů holocaustu. Kubiš hodil na Heydrichův vůz bombu, která Heydricha smrtelně zranila.

Sám Kubiš byl při útěku zraněn a zemřel 18. června 1942 v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se parašutisté skrývali. Bylo mu pouhých 28 let.

Atentát měl obrovský význam. Spojenci díky němu uznali, že Mnichovská dohoda je neplatná, a československá exilová vláda získala uznání. Bez Kubiše by se dějiny Československa psaly jinak.

 

JOSEF VALČÍK – SMOLINA U VALAŠSKÝCH KLOBOUK

Josef Valčík se narodil 2. listopadu 1914 ve Smolině na Valašsku. Byl nejmladším členem skupiny Anthropoid a často se na něj zapomíná. Přitom bez něj by atentát vůbec neproběhl.

Byl to právě Valčík, kdo stál 27. května 1942 na rohu v Holešovicích a zrcátkem dal Gabčíkovi a Kubišovi signál, že se Heydrichův vůz blíží. Po atentátu se skrýval v Praze a nakonec zemřel spolu s ostatními v kryptě.

Doma na Valašsku za jeho čin zaplatila celá rodina. Jeho příbuzní byli zatčeni a perzekvováni. Valčík se stal symbolem toho, že i ten „nejmenší" úkol v odboji mohl znamenat smrt.

 

ADOLF OPÁLKA – REŠICE NA ZNOJEMSKU

Adolf Opálka se narodil 4. ledna 1915 v Rešici na Znojemsku. Byl velitelem výsadkové skupiny Out Distance, která byla vysazena v březnu 1942.

Po atentátu na Heydricha se skrýval spolu s ostatními parašutisty v kryptě. Když Gabčík a Kubiš zemřeli, převzal Opálka velení. I když byl těžce raněn, odmítl se vzdát a bojoval až do posledního náboje. Jeho klid a statečnost připomínali ve svých hlášeních i němečtí vojáci.

Opálka je důkazem, že moravští odbojáři nebyli jen vykonavatelé rozkazů. Byli to velitelé, kteří dokázali v nejhorší chvíli udržet ostatní pohromadě.

 

ČEŠI ZE „TŘÍ KRÁLŮ"

Ne všichni hrdinové přišli z Londýna. Někteří zůstali doma a odboj budovali od nuly, bez pomoci, bez spojení, jen s odvahou a se svými přáteli.

 

JOSEF MAŠÍN, VÁCLAV MORÁVEK A JOSEF BALABÁN

Tři důstojníci československé armády, tři přátelé, tři Češi. Po okupaci v roce 1939 vytvořili odbojovou skupinu, které Němci říkali „Tři králové".

Josef Mašín pocházel z Lošan u Kolína, Václav Morávek z Kolína a Josef Balabán z Černotína na Plzeňsku. Od roku 1939 shromažďovali vojenské informace, pašovali je do Londýna a prováděli sabotáže na železnici a v továrnách.

Byli neuvěřitelně odvážní. Morávek si například opakovaně sám jezdil do Německa pro informace a vozil je zpět přes hranice. Mašín organizoval tajné vysílačky. Balabán řídil zpravodajskou síť.

Němci je pronásledovali dva roky. Balabán byl zatčen a popraven 3. října 1941. Mašín byl popraven 30. června 1942. Morávek padl 21. března 1942 v Praze při přestřelce, když se odmítl vzdát a kryl ústup svých kolegů.

Jejich příběh je důkazem, že odboj nebyl jen věcí výsadků. Byl to i každodenní, tichý boj doma v Čechách – bez slávy, bez medailí, s vědomím, že každé ráno může být to poslední.

 

SLEZANÉ, NA KTERÉ SE ZAPOMÍNÁ

Slezsko se v učebnicích o odboji objevuje nejméně. Přitom právě tam zazněly první výstřely druhé světové války na našem území.

 

KAREL PAVLÍK A BOJ O CZAJANKOVY KASÁRNY V MÍSTKU

14. března 1939, den před okupací zbytku republiky, se německá armáda blížila k Místku. V tamních Czajankových kasárnách sloužil kapitán Karel Pavlík se svými vojáky. 

Pavlík dostal rozkaz nestřílet a kasárna vydat. Rozkaz neuposlechl. Se svými muži se postavil německému pluku na odpor. Boj trval jen desítky minut, ale byl to první ozbrojený odpor proti nacistické okupaci v Evropě.

Němci nakonec kasárna obsadili, ale museli vyjednávat. Pavlíkovo gesto ukázalo celé Evropě, že se tato země nevzdala bez boje.

Pavlík válku přežil, ale po roce 1948 byl jako „západní" důstojník perzekvován komunistickým režimem. Zemřel v zapomnění. Dnes má v Místku pamětní desku – a měli bychom na něj vzpomínat stejně jako na parašutisty.

 

BEZEJMENNÍ HRDINOVÉ SLEZSKA

Ve Slezsku působilo i mnoho bezejmenných hrdinů, jejichž jména už dnes nikdo nezná. Horníci, kteří vynášeli informace z dolů. Učitelé, kteří tajně učili děti české dějiny, když to bylo zakázáno. Faráři, kteří ukrývali pronásledované židovské rodiny. Ženy, které nosily jídlo partyzánům do Beskyd.

Jejich jména si nikdo nezapsal, protože si je zapsat nemohl. To ale neznamená, že nebyli. Právě oni tvořili tu tichou většinu odboje, bez které by žádný velký atentát nebyl možný.

 

CO NÁS TI HRDINOVÉ UČÍ DNES?

Češi, Moravané a Slezané nebojovali každý za svou zemi. Bojovali za jeden společný domov.

Kubiš z Moravy, Mašín z Čech i Pavlík ze Slezska měli jedno společné: slušnost, odpovědnost a ochotu postavit se za druhé, i když to bylo nebezpečné a i když za to nic nedostali.

To je vlastenectví, jak ho chápeme my, Vlastenci Čech, Moravy a Slezska. Není to o křiku na náměstí. Je to o tom, že člověk nezůstane lhostejný, když jde o jeho domov. Že pomůže sousedovi, že se postaví za pravdu a že si váží těch, kteří tu byli před námi.

Proto si tyto lidi připomínejme. Nejen 8. května nebo 28. října. Ale i tehdy, když jdeme kolem jejich rodného domu, kolem pamětní desky nebo kolem kostela, kde se skrývali.

Protože bez nich bychom tu dnes nebyli.

 

Znáte ve svém okolí zapomenutého hrdinu? Napište nám. Rádi jeho příběh zveřejníme.

 

 ZDROJE INFORMACÍ

• Vojenský historický ústav Praha – Operace Anthropoid, osudy Jana Kubiše, Josefa Valčíka a Adolfa Opálky • Národní památník hrdinů heydrichiády, kostel sv. Cyrila a Metoděje, Praha • Vojenský historický ústav Praha – Odbojová skupina „Tři králové": Josef Mašín, Václav Morávek, Josef Balabán • Paměť národa – svědectví pamětníků a rodin odbojářů • Muzeum Beskyd Frýdek-Místek – Boj o Czajankovy kasárny v Místku 14. března 1939, kapitán Karel Pavlík • Česká televize, dokumentární cyklus Heydrich – konečné řešení • Město Místek / Frýdek-Místek – pamětní deska kapitána Karla Pavlíka 

 

© 2026  VČMS