VLASTENCI MORAVY A SLEZSKA

 V roce 2000 stála Česká republika na křižovatce. Končil komunistický systém okresů a my jsme si měli vybrat, jak budeme spravovat vlastní stát.

Byly dvě cesty. Jedna špatná, umělá a nespravedlivá. Druhá dobrá, přirozená a spravedlivá. Vybrali jsme si tu špatnou. A dodnes za to platíme.

ROZCESTÍ ROKU 2000

Na jedné straně ležel návrh na 14 malých krajů. Vymyšlený od stolu v Praze, bez historie, bez duše, jen aby vzniklo 14 nových hejtmanských křesel.

Na druhé straně ležela cesta návratu k tisícileté tradici. K Zemím České, Moravské a Slezské. Tři rovnoprávné, historické, hrdé země v jednom státě, přesně tak, jak to funguje v Německu nebo v Rakousku.

CESTA A: ŠPATNÁ CESTA, KTEROU JSME SI VYBRALI - 14 KRAJŮ

Toto je realita, ve které dnes žijeme. A její negativa cítíme každý den.

Prvním a největším hříchem je, že rozřezala Moravu a vymazala Slezsko. Tisíc let existovala Země Moravská jako jasný celek. Krajská reforma ji rozsekala motorovou pilou na čtyři kusy. Haná je rozdělená mezi Olomouc a Brno. Valašsko mezi Zlín a Ostravu. Horácko mezi Jihlavu a Žďár. A Slezsko dopadlo nejhůř. Historická Země Slezská s hlavním městem Opavou přestala existovat a vznikl paskvil jménem Moravskoslezský kraj.

Druhým hříchem je drahota a byrokracie. Před rokem 2000 jsme měli 7 krajů, dnes jich máme 14. To znamená 14 hejtmanů, 14 náměstků pro dopravu, 14 náměstků pro zdravotnictví, 14 IT systémů na objednávání k lékaři, 14 různých jízdenek. Místo jedné silné správy máme 14 malých, které nedokážou ani společně nakoupit posypovou sůl levněji.

Třetím hříchem je, že slabé kraje znamenají silnou Prahu. Malý kraj se 600 tisíci obyvateli nemá žádnou páku, když přijde do Prahy žádat o peníze na obchvat. Všechno důležité se tak stále rozhoduje v Praze. Dálnice, rychlovlaky, velké investice. Kraje jsou jen převodní páky, které přerozdělují pražské peníze. Měly oslabit centralismus, ale udělaly pravý opak.

A posledním hříchem je ztráta duše. Nikdo nefandí Jihomoravskému kraji. Nikdo nezpívá hymnu Kraje Vysočina. Je to jen úřední razítko. A když zničíš přirozenou identitu, zničíš i chuť lidí zůstat a něco pro svůj domov dělat.

CESTA B: DOBRÁ, SPRÁVNÁ A SPRAVEDLIVÁ CESTA - 3 ZEMĚ

A teď si představ, že by se v roce 2000 ozval zdravý rozum a my bychom si vybrali tu dobrou cestu. Jak by dnes vypadal náš život?

JAK BY DNES VYPADALA SAMOSPRÁVNÁ MORAVA

Probouzíš se v Zemi Moravské. Ráno už nevisí na úřadě nápis Jihomoravský kraj,

ale ZEMĚ MORAVSKÁ.

Hlavní město je Brno. Na Joštově ulici zase zasedá Moravský zemský sněm. Sedmdesát poslanců, které si volí jen Moravané. V čele stojí Moravský zemský hejtman. Není to hejtman pro půlku Moravy, ale hlava celé Moravy od Břeclavi po Šumperk, od Jihlavy po Vsetín.

Pod ním funguje Zemská vláda Moravy. Jedenáct lidí, kteří mají na starosti celou Moravu. Jeden má na starosti všechny moravské silnice, druhý všechny moravské nemocnice, třetí všechny střední školy. Jedna moravská koncepce zdravotnictví by znamenala, že by se nemocnice v Brně, Olomouci, Zlíně a Kyjově domluvily, kdo bude dělat co. Jedna by dělala špičkovou kardiochirurgii, druhá onkologii. Místo aby si všechny konkurovaly.

A hlavně peníze. To je největší pozitivum zemského zřízení. V samosprávné Moravě by velká část daní, které se na Moravě vyberou, zůstala na Moravě. Bavíme se o rozpočtu 120 až 150 miliard korun ročně, o kterém by se rozhodovalo v Brně. Zemský sněm by řekl, že teď je pro Moravu nejdůležitější oprava trati Brno - Přerov a podpora vinařů po mrazech, a prostě by to zaplatil. Bez ročního prosby v Praze.

Pro běžný život by to znamenalo jednu moravskou jízdenku. Nastoupíš ve Znojmě a s jednou jízdenkou dojedeš až do Jeseníku. Jedny moravské úřady, jeden systém. Kdyby sis chtěl otevřít dílnu, šel bys na Zemský úřad v Brně, kde mají stejná pravidla pro celou Moravu.

A vrátila by se hrdost. Moravské školy by zase učily moravské dějiny jako dějiny naší země. Země Moravská by si hrdě starala o své univerzity v Brně a Olomouci, o svá divadla, o folklor na Slovácku, o Hanou, o Valašsko.

JAK BY DNES VYPADALO SAMOSPRÁVNÉ SLEZSKO

Pro spravedlnost je nejdůležitější právě Slezsko. Dnes Slezsko neexistuje. Je to jen slovo v názvu kraje, kterému šéfují Moraváci z Ostravy.

V zemském zřízení by vznikla ZEMĚ SLEZSKÁ.

Malá, asi 4 500 kilometrů čtverečních a asi 900 tisíc lidí, ale hrdá a naše. Hlavní město by byla Opava. Město, kde Slezský sněm sídlil stovky let a kde na to stojí krásná historická budova. Tam by zasedal Slezský zemský sněm, asi 35 poslanců. A v čele by stál Slezský zemský hejtman.

Co by to pro Slezsko znamenalo? Všechno.

Konec role chudého příbuzného. Dnes se na Karvinsko díváme jako na problém Moravskoslezského kraje. V samostatné Zemi Slezské by transformace po uhlí byla hlavním úkolem celé země. Slezská vláda by v Opavě řešila jen to, jak přivést novou práci do Karviné, jak oživit Bruntálsko, jak zastavit vylidňování Jesenicka. Jesenicko by najednou nebylo na konci světa dvou krajů, ale v srdci Slezska.

Spravedlnost pro Těšínsko. Nikdo v Brně nebo v Praze nerozumí tomu, jak složité je žít na česko-polské hranici. Slezský sněm v Opavě by měl dvojjazyčnost, podporu polských škol a vztahy s Polskem jako svou hlavní politiku.

A vlastní peníze. I malá Země Slezská by měla svůj vlastní rozpočet, asi 30 až 40 miliard, a mohla by si říct, že teď dá všechno do opravy silnic na Opavsku nebo do Slezské univerzity v Opavě. Dnes musí Slezsko žebrat v Ostravě.

Pro člověka ze Slezska by to znamenalo obrovskou vzpruhu. Na radnici v Opavě nebo v Českém Těšíně by nevlála jen česká vlajka, ale i slezská orlice. Děti by se učily, že jsou Slezané.

CO BY TO ZNAMENALO DOHROMADY

Kdybychom si tehdy vybrali dobrou cestu, žili bychom dnes ve státě, který dává smysl.

Česká republika by byla jako Rakousko. Moderní federace tří rovnoprávných zemí. Praha by se starala o armádu a zahraničí. Brno o Moravu. Opava o Slezsko. Každý o to, čemu nejlépe rozumí.

Měli bychom méně úředníků, ale silnější. Méně papírů, ale více peněz doma. A hlavně bychom měli zpátky to, co nám kraje vzaly. Přirozený domov.

Morava by byla zase Moravou. Slezsko by bylo zase Slezskem. A obě by byly hrdou součástí jedné společné republiky.

Jedna republika, tři země, zdravý rozum. Ještě není pozdě se na tu křižovatku vrátit.

CO BY TO ZNAMENALO DOHROMADY A PROČ JEŠTĚ ČAS TO ZMĚNIT

Kdybychom si v roce 2000 vybrali dobrou, správnou a spravedlivou cestu, nežili bychom dnes v zemi 14 malých, hašteřivých a drahých krajů. Žili bychom v moderním, evropském a sebevědomém státě tří zemí.

Česká republika by fungovala jako Rakousko nebo Německo. Stát, kde Praha řeší to, co musí řešit stát - armádu, zahraniční politiku, celostátní dálnice a měnu. A kde se o všechno ostatní starají ti, kteří tomu místu nejlépe rozumí. Brno se stará o Moravu. Opava se stará o Slezsko.

PŘESTALI BYCHOM BÝT KOLONIÍ VLASTNÍHO HLAVNÍHO MĚSTA

Dnes je celý systém nastavený jako vysavač. Téměř všechny peníze, které vyděláš na Moravě a ve Slezsku, se vysají do Prahy. A pak se v Praze rozhoduje, jestli nám milostivě vrátí drobky na opravu mostu nebo na platy sester. A vrací je jen těm, kdo jsou zrovna politicky poslušní.

V zemském zřízení by to skončilo. Platilo by to nejjednodušší pravidlo spravedlnosti. Co se na Moravě vydělá, zůstane na Moravě. Co se ve Slezsku vydělá, zůstane ve Slezsku. Moravský zemský sněm s rozpočtem 150 miliard a Slezský zemský sněm s rozpočtem 40 miliard by nepotřebovaly nikoho prosit. Prostě by rozhodly, co jejich země nejvíc potřebuje. To je dospělost. To je samospráva.

MĚLI BYCHOM MÉNĚ ÚŘEDNÍKŮ, ALE VÍCE ROZUMU

Dnes platíme 14 hejtmanů, 14 představenstev, 14 IT systémů, které spolu neumí mluvit. Platíme 14 koncepcí na všechno, které končí vždycky stejně - že se nic nepostaví, protože se tři kraje nedohodnou.

Tři země znamenají tři úřady. Jednu Moravskou správu silnic, která by konečně postavila obchvaty, protože by plánovala celou Moravu. Jednu Slezskou zdravotní správu, která by zachránila nemocnice v Krnově a v Bruntále, místo aby je nechala padnout, protože jsou na okraji obřího Moravskoslezského kraje. Je to levnější, rychlejší a logičtější.

A HLAVNĚ - VRÁTILI BYCHOM SI DOMOV

Tohle se nedá vyčíslit v penězích, ale je to nejdůležitější.

Kraj nemá duši. Nikdo není hrdý na to, že je Jihomoravan. Nikdo nezpívá hymnu Kraje Vysočina. Nikdo neumírá za Moravskoslezský kraj. Jsou to umělé čáry nakreslené pravítkem v roce 2000, aby se Morava rozdělila a Slezsko vymazalo.

Země má duši. Když řekneš, jsem Moravan, víš, co to znamená. Tisíc let historie od Velké Moravy, přes markrabství až po dnešek. Víno, folklor, nářečí, které se dědí. Když řekneš, jsem Slezan, víš, že patříš k houževnatému národu na pomezí, s orlicí ve znaku a s Opavou v srdci.

Zemské zřízení by nám vrátilo právo být tím, kým jsme. Děti ve Svabenicích by se ve škole neučily, že jsou z Jihomoravského kraje, ale že jsou z Hané, z Moravy. Děti v Opavě by se neučily, že jsou z Moravskoslezska, ale že jsou Slezané.

A právě proto by byla celá Česká republika silnější. Protože stát, kde jsou lidé hrdí na svou malou vlast, je silný i jako celek. Stejně jako je Bavor hrdý Bavor i hrdý Němec. Stejně jako je Tyrolák hrdý Tyrolák i hrdý Rakušan.

Proto ta špatná cesta 14 krajů musí jednou skončit. Byla to slepá ulička centralismu, rozdělení a zapomnění.

Ta dobrá, správná a spravedlivá cesta tří zemí - Země České, Země Moravské a Země Slezské - na nás stále čeká.

Jedna republika, tři země, zdravý rozum.

© 2026-7/18  V M S