MORAVA – ZEMĚ DOHODY A JEJÍ KONEC: TISÍC LET SOUŽITÍ MORAVANŮ A MORAVSKÝCH NĚMCŮ
MORAVA – ZEMĚ DOHODY A JEJÍ KONEC: TISÍC LET SOUŽITÍ MORAVANŮ A MORAVSKÝCH NĚMCŮ
Historie Moravy není historií jednoho národa, ale historií soužití. Na rozdíl od Čech, kde byla německo-česká hranice poměrně ostrá a vedla k brzkému národnostnímu napětí, byla Morava po staletí zemí prolínání, dvojjazyčných měst, smíšených vesnic a společné zemské identity.
Moravané a moravští Němci nebyli dva oddělené světy vedle sebe - byli to sousedé na jednom dvoře, kteří si po tisíc let měnili řemesla, slova, recepty a právo. Morava prosperovala vždycky nejvíc tehdy, když tuto dohodu uměla udržet.
POČÁTKY: POZVÁNÍ NA NEOBDĚLANOU PŮDU
Systematické usazování německy mluvícího obyvatelstva na Moravě začíná ve 12. a 13. století. Nešlo o dobytí, ale o cílenou a organizovanou kolonizaci na pozvání. Moravští markrabí z rodu Přemyslovců, zejména Vladislav Jindřich, Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II., potřebovali zalidnit řídce osídlené pohraničí, podhorské oblasti Jeseníků, Českomoravské vrchoviny a jihomoravských luhů. Potřebovali lidi, kteří uměli klučit prales, vyměřit lánovou ves, založit město na právním základě a těžit rudu v hloubce. Vzájemný přínos byl od počátku oboustranný. Němci přinesli tři zásadní inovace.
První byla těžba stříbra.
Jihlava / Iglau se stala díky německým horníkům nejbohatším městem Moravy a druhým nejbohatším v celých českých zemích po Kutné Hoře. Její městské privilegium pochází z roku 1249. Horní právo, které se v Jihlavě používalo, bylo později kodifikováno jako Ius regale montanorum krále Václava II. kolem roku 1300 a stalo se vzorem horního práva pro celou střední Evropu od Saska až po Sedmihradsko.
Druhou inovací bylo městské právo.
Třetí byl trojpolní systém, těžký pluh, chov plemenného dobytka a štěpování ovocných stromů. Moravané na oplátku nabídli půdu, právní ochranu, odbyt a začlenění do fungujícího a bohatého markrabství. Moravská šlechta na kolonizaci obrovsky vydělávala, protože pustá půda začala nést úrok. Moravské vesnice se učily novým agrárním postupům. Vzniká tak mozaika jazykových ostrovů. Největší byly Brněnský (Brünner Sprachinsel) s více než 30 obcemi kolem Brna, Jihlavský (Iglauer Sprachinsel) sahající až na Telčsko, Olomoucký, Vyškovský a Hřebečsko (Schönhengstgau) na pomezí Moravy a Čech, největší německá jazyková oblast na Moravě s centry ve Svitavách, Moravské Třebové, Lanškrouně a Březové. V těchto ostrovech se nežilo odděleně. Jedna vesnice byla německá, druhá moravská, města byla dvojjazyčná a mísila se i manželství.
DOKUMENTY A POLITICKÉ KROKY SOUŽITÍ
Morava si na rozdíl od Čech po staletí udržela model zemské samosprávy, kde národnost nebyla hlavním kritériem, ale příslušnost k zemi. Prvním dokladem je městská správa.
Brnu udělil Václav I. v roce 1243 privilegium, které potvrzuje městskou radu složenou z německých patricijů, ale město jako celek podléhá moravskému markraběti a jeho zemskému právu. V Olomouci, Znojmě, Brně a Jihlavě platilo tzv. Brněnské městské právo, psané německy, ale používané pro všechny obyvatele bez ohledu na jazyk. Soudil se podle něj Moravan i Němec.
Druhým dokladem je Moravský zemský sněm v Brně a Olomouci. Byl dvojjazyčný až do poloviny 19. století. Šlechta, ať moravsky či německy mluvící, se považovala primárně za Moravce - Mährer. V korespondenci se píše Wir Mährer, my Moravané. Heslo "Moravan jsem" bylo nadřazeno jazyku. I na zemském sněmu se běžně mluvilo oběma jazyky a překládalo se.
Když v Čechách po roce 1890 eskalovaly národnostní boje a došlo k rozpadu společných zemských institucí, Morava našla politické řešení. Tím bylo Moravské vyrovnání 1905 - evropský unikát. Zákonem schváleným sněmem v Brně byl zaveden národnostní katastr.
Každý občan se dobrovolně zapsal jako Moravan nebo Němec a volil své poslance do oddělených národnostních kurií. Oddělily se i školní rady, ale země jako celek, její rozpočet, silnice a zemská samospráva zůstaly společné. Školy, úřady a kulturní instituce se rozdělily podle jazyka, ale správa země ne. Byl to první funkční pokus v Rakousku-Uhersku o institucionální řešení národnostního soužití a inspiroval podobné pokusy v Bukovině v roce 1909 a v Haliči v roce 1914. Na rozdíl od Čech nedošlo na Moravě k úplnému rozpadu zemských institucí až do roku 1918.
KULTURA, KTERÁ VZNIKLA ZE DVOU
Vzájemný vliv je nejviditelnější tam, kde lidé žili denně vedle sebe - v řemesle, víně, architektuře a kuchyni. Moravští Němci přinesli typ zděného franckého dvora s uzavřenou návsí a vraty jako hradbou, typický pro Hřebečsko a jižní Moravu, cihlovou gotiku, barokní vinařské sklepy s lisovnami a klenutými sklepy na víno. Přinesli i soukenictví a pivovarnictví.
Moravané zase naučili německé sousedy pěstování specifických odrůd, práci s dubovými sudy, vedení révy a sklepní hospodářství v pískovci. Jihomoravské vinařství v Pavlově, Mikulově a Znojmě je společné dílo, kde německý sklep a moravská réva vytvořily jeden celek. Na Mikulovsku, Znojemsku a Brněnsku se mísily masopustní průvody, hody a kirtagy z německého Kirchtag, tedy posvícení, které bylo vrcholem roku v německé i moravské vsi.
Na Hřebečsku se do moravských krojů dostaly německé krajky, střihy a klobouky, naopak německé dechové kapely hrály moravské lidové tance jako verbuňk a vrtěná. Obě skupiny sdílely úctu k poutním místům - Vranov u Brna, Křtiny, Svatý Hostýn a Maria Zell navštěvovali poutníci obou jazyků a modlili se vedle sebe. I kuchyně se propojila. Moravský vepřový se zelím a knedlíkem a německý bramborový guláš a buchty s povidly stály na jednom stole.
JAZYK: CO ZŮSTALO V ÚSTECH DODNES
Nejtrvalejší stopa soužití je v dialektech. Moravské nářečí, zejména brněnský hantec, je doslova slovníkem soužití. Původně německá slova zdomácněla natolik, že je dnes považujeme za moravská. Patří sem šorf nebo šufánek z německého Schurf ve významu rýč a naběračka, krumple z Grundbirne ve významu brambory, ksicht z Gesicht ve významu obličej, fajront z Feierabend ve významu konec práce, cajk z Zeichen ve smyslu v pořádku, glajcha z Gleiche ve významu rovná čára a vodováha a vercajk z Werkzeug ve významu nářadí. Tato slova žijí v hantecu dodnes. Opačný směr je méně známý, ale stejně důležitý.
Moravští Němci přejímali moravská slova, hlavně pro zemědělství, jídlo a krajinu, kterou v původním Německu neznali. Patří sem Kukuruz ve významu kukuřice, Kolatsche ve významu koláč, Powidl ve významu povidla, Tschefke ve významu čepice z moravského čefke, Kretscham ve významu krčma, která v Německu neexistovala, Pawlatsche ve významu pavlač, typický prvek jihomoravského domu, Chaluppe ve významu chalupa a Chaluppner ve významu chalupník, Stodole ve významu stodola, kde spisovné Scheune se na Moravě nepoužívalo, Brimsen ve významu brynza z valašského prostředí, Haluschke ve významu halušky, Burak ve významu burák a cvikla, Kren ve významu křen a především Robot ve významu robota.
Nikdo na Moravě neřekl Fronarbeit, ale Robot leisten. Existoval Robotpatent a Robotablösung a slovo proniklo až do vídeňské němčiny. V jihlavském dialektu se říkalo buchteln místo německého Buchteln, ale s moravskou náplní z povidel. Nepřebírala se jen slova, ale i způsob tvoření. Vznikala slovesa s moravskou předponou po-, jako poessen ve významu pojíst trochu nebo podiwatsche ve významu podívat se, a zdrobněliny po moravsku jako Honziček, Marischka a Annetschka.
ROZBITÍ DOHODY: NACIONALISMUS, HENLEINOVSKÉ HNUTÍ A ZLOČINY DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Aby byl článek spravedlivý, je třeba rozlišovat tři roviny: staleté soužití obyčejných lidí na Moravě, politickou radikalizaci ve 30. letech a okupační aparát Třetí říše. Je faktem, že velká část moravských Němců v roce 1938 masově podpořila Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina, která vědomě směřovala k rozbití Československa. Tato podpora, ať už motivovaná hospodářskou krizí, sociální nouzí nebo nacionalistickou mobilizací, měla přímý podíl na rozbití moravské zemské dohody. Nelze ji proto oddělovat od následného vývoje.
Třetí říše zneužila moderní nacionalismus z Berlína. Dne 28. března 1938 navštívil Konrád Henlein Adolfa Hitlera v Berlíně, kde Hitler Henleinovi deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro československou vládu nepřijatelné. V obecních volbách na jaře 1938 získala Sudetoněmecká strana bezmála 90% všech sudetoněmeckých hlasů a stala se nejsilnější stranou v Československu.
Po vyhlášení Karlovarských požadavků a zinscenovaném přerušení jednání se ve dnech 13.–15. září 1938 pokusila SdP o ozbrojený převrat. Dne 29. září byla bez účasti Československa podepsána Mnichovská dohoda, kterou byla nucena čs. vláda k tomu, aby se podvolila nátlaku Adolfa Hitlera a SdP a odstoupila pohraniční oblasti Německu. Od Moravy bylo odtrženo celé Hřebečsko, Jihlavský jazykový ostrov, jižní Morava od Mikulova po Znojmo a Jesenicko. 15. března 1939 byl zbytek Moravy okupován jako součást Protektorátu Böhmen und Mähren.
Tím byl zrušen moravský zemský model. Dvojjazyčná samospráva byla nahrazena říšskou byrokracií, moravští starostové nahrazeni komisaři, moravské školy zavírány. Moravané byli nasazováni na nucené práce, moravští Židé - často dvojjazyční Moravané - deportováni do Terezína a Osvětimi, odbojáři popravováni v Kounicových kolejích v Brně.
Nejkrvavější stopa zůstala v posledních dnech války na Valašsku a Drahansku. Za spolupráci s partyzány byly nacistickými jednotkami, zejména zvláštní jednotkou SS Josef a gestapem ze Zlína, vypáleny osady Ploština u Zlína 19. dubna 1945, Prlov u Zlína 23. dubna 1945 a Javoříčko u Olomouce 5. května 1945. Ploština je zaniklá pasekářská osada obce Drnovice nedaleko Valašských Klobouk na Moravě, kterou 19. dubna 1945 nacisté vypálili a její obyvatele za podporu partyzánů zmasakrovali. Prlov, Ploština a Javoříčko patří mezi nacisty vyhlazená sídla na území ČR. Javoříčko bylo nacisty vypáleno dne 5. května 1945 a 38 jejich mužských obyvatel bylo povražděno.
Nešlo pouze o činy okupační moci, ale o důsledek politické cesty, kterou v roce 1938 podpořila i většina moravských Němců. Právě tato zkušenost vysvětluje, proč dodnes nejsou vztahy Moravanů vůči nim zcela smířlivé, i když v posledních letech došlo k jejich zlepšení díky dialogu a společné paměti. V posledních letech dochází k obratu díky Česko-německé deklaraci 1997.
DEMOGRAFICKÝ ZLOM: Z 719 TISÍC NA TISÍCE
Aby byl obraz pravdivý, je třeba říci přesná čísla. Na Moravě nikdy nežily miliony moravských Němců samotných, ale v rámci českých zemí ano - a pro Moravu to byly statisíce tvořící čtvrtinu země.
Při sčítání 1910 žilo na Moravě 719 462 obyvatel s německým obcovacím jazykem. Podíl německého obyvatelstva na Moravě činil v roce 1910 27,62 %, v Čechách 36,76 %. V zemích Koruny české žilo v roce 1910 celkem 3,49 milionu osob německé národnosti. Po vzniku ČSR podle sčítání 1921 žilo na Moravě 547 604 obyvatel německé národnosti, v celé zemi Moravskoslezské pak 799 969 Němců. V pohraničních oblastech Čech, Moravy a Slezska žila až do roku 1945-1946 početná německá menšina tři až tři a půl milionu občanů. Po vysídlení v letech 1945-1946 zůstaly na území celé České republiky jen desítky tisíc Němců.
Podle sčítání 2021 se k německé národnosti v celé ČR přihlásilo celkem 24 632 obyvatel - z toho 9 128 jako k jediné národnosti a 15 504 v kombinaci. Podíl německé národnosti na obyvatelstvu ČR činil v roce 2021 pouze 0,1 %. Na území historické Moravy dnes žije podle ČSÚ řádově 3 000 až 4 000 osob hlásících se k německé národnosti. Z někdejších více než 700 tisíc moravských Němců a statisíců v jazykových ostrovech kolem Brna, kde jen ve Velkém Brně žilo v roce 1930 52 000 Němců, Jihlavy a Hřebečska zbyly na Moravě doslova tisíciny.
KONEC A PAMĚŤ
Staleté soužití rozbily až moderní nacionalismy 19. a 20. století. První republika přinesla pozemkovou reformu a tlak na poněmčené úřady, Mnichov 1938 odtrhl pohraničí, okupace 1939-1945 postavila Moravany proti sobě s okupační mocí a nakonec dekrety prezidenta Beneše a vysídlení v letech 1945-1946 znamenaly konec moravských Němců jako komunity.
Z Moravy bylo vysídleno přes 200 000 obyvatel německé národnosti. Zmizely celé vesnice, zanikly hřbitovy a kostely. Dnes jejich dědictví zůstává všude kolem nás. Bez moravských Němců by nebylo průmyslového Brna s firmami jako Bauer, Chiari, Lahn, Offermann a Essler, které z Brna udělaly moravský Manchester. Nebylo by olomouckého tvarůžku v jeho moderní průmyslové podobě, kterou vytvořili Wesselsovi, jihlavského stříbra ani vinařských sklepů v Pavlově, Dolních Kounicích a Znojmě. Nebylo by ani vil Tugendhat, protože rodina Tugendhatů byla brněnská německá rodina.
Soužití Moravanů a moravských Němců ukazuje, že Morava nejlépe prosperovala tehdy, když nebyla zemí jednoho jazyka, ale zemí dohody.
Moravské vyrovnání z roku 1905 je dodnes v evropské politologii a v učebnicích ústavního práva uváděno jako příklad toho, že i hluboký národnostní spor lze řešit právem, katastrem a kompromisem, ne násilím. Je to nejcennější politické dědictví Moravy pro dnešní Evropu.
OVĚŘITELNÉ ZDROJE INFORMACÍ
Moravský zemský archiv Brno, fond A3 Stavovské rukopisy a fond Moravský zemský sněm
Gregor Wolny: Die Markgrafschaft Mähren, Brünn 1835-1842
Christian d'Elvert: Geschichte der königlichen Kreis- und Bergstadt Iglau, Brünn 1850
Berthold Bretholz: Geschichte Mährens, Brünn 1912
Ernst Schwarz: Die deutschen Mundarten in Mähren und Schlesien, Leipzig 1938
Franz J. Beranek: Die deutsche Besiedlung Mährens, München 1979
Alois Gregor: Slovník brněnského hantecu, Brno 1992
Schönhengster Archiv Göppingen, Wörterbuch der Schönhengster Mundart
František Spurný a kol.: Moravští Němci v dokumentech, Šumperk 1996
ČSÚ - Sčítání lidu 1910 Morava 719 462 Němců a podíl 27,62 %
ČSÚ - Sčítání lidu 1921 Morava 547 604 Němců
ČSÚ - Sčítání lidu 2021 německá národnost v ČR 24 632 osob a 0,1 %
Historická data o 3 až 3,5 milionu Němců v pohraničí do 1945-1946
Mnichovská dohoda a SdP - Henleinova návštěva Berlína 28. března 1938 a zisk 90 % hlasů v roce 1938
Zločiny - Ploština 19. dubna 1945, Prlov 23. dubna 1945, Javoříčko 5. května 1945 vypáleno a 38 mužů povražděno
© 2026/9-25 V M S
