VLASTENCI MORAVY A SLEZSKA

 KDO JSOU MORAVANÉ

Moravané jsou obyvatelé historické země Moravy a etnická skupina hlásící se k moravské národnosti. Při sčítání lidu 2021 se k moravské národnosti přihlásilo 556 641 osob jako k jediné a dalších 434 189 jako k druhé. Celkem se tak k Moravanům hlásí skoro milion lidí. Jsou nejpočetnější národnostní menšinou v Česku. Moravská identita stojí na jazyku, historii, symbolech a tisícileté zemské tradici.

RANÝ STŘEDOVĚK: KMEN MORAVANŮ

Moravané byli západoslovanský kmen usazený v úrodné nížině kolem středního a dolního toku řeky Moravy, pravděpodobně až k soutoku s Dunajem. Archeologie dokládá husté osídlení už v 7. století. Během 8. století Moravané získali převahu nad menšími sousedními kmeny a sjednotili oblast. První písemná zmínka pochází z roku 822 z Letopisů království Franků, kde jsou Moravané uvedeni mezi Slovany, kteří poslali poselstvo na říšský sněm do Frankfurtu.

VELKOMORAVSKÁ ŘÍŠE 833–907: PRVNÍ STÁT MORAVANŮ

Velká Morava byla první silný slovanský státní útvar ve střední Evropě a základ moravské státní tradice.

VZNIK A ÚZEMNÍ ROZMACH  

Roku 833 kníže Mojmír I. vojensky vypudil Pribinu z Nitry a připojil jeho knížectví ke svému. Tento krok se považuje za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem. Za Svatopluka I., který vládl v letech 871 až 894, dosáhla říše největšího rozmachu. Kromě jádra na Moravě a Slovensku ovládala část Čech, Malopolsko, Slezsko, Lužici, Panonii a přechodně i Potisí. Byla to říše sahající od bavorských hranic až po Balkán.

PANOVNÍCI MOJMÍROVSKÉ DYNASTIE  

Mojmír I. vládl přibližně od 830 do 846. V roce 831 přijal křest od pasovského biskupa Reginhara. Šlo o takzvaný „křest všech Moravanů“. Rostislav vládl v letech 846 až 870. Dosazen Franky, brzy se proti nim vzbouřil. Aby oslabil vliv franského duchovenstva, požádal v roce 862 byzantského císaře Michala III. o učitele. V roce 863 přišli Konstantin-Cyril a Metoděj. Rostislav také budoval síť hradišť a usiloval o církevní samostatnost. Frankové ho roku 870 zajali a oslepili.

Slavomír vedl v roce 871 povstání proti franské okupaci v době, kdy byl Svatopluk zajat. Po návratu se Svatopluk přidal k povstání a Franky vyhnal.

Svatopluk I. vládl v letech 871 až 894. Byl nejschopnější velkomoravský panovník. Diplomaticky i vojensky rozšířil říši. Roku 880 ho papež Jan VIII. uznal za krále a vzal Velkou Moravu pod ochranu Svatého stolce. Tím se Morava stala rovnocenným křesťanským státem.

Mojmír II. vládl od 894 asi do 906. Po smrti otce se dostal do sporu s bratrem Svatoplukem II. Říše slábla vnitřními boji, útoky Bavorů a nástupem Maďarů. Poslední zmínka o Mojmírovi je z roku 906. 

Panovník vystupoval jako autokratický vládce. Pomáhala mu družina a rada kmenových „knížat“. Správa byla založena na síti hradišť s vojenskými posádkami.

KŘESŤANSTVÍ A CYRILOMETODĚJSKÁ MISE  

Ačkoli křest Mojmíra I. roku 831 byl oficiální, moravská společnost byla ještě v roce 869 zčásti pohanská. Křesťanství se šířilo postupně. Rozhodující zlom přinesla mise Cyrila a Metoděje roku 863.

Konstantin vytvořil hlaholici, první písmo uzpůsobené pro slovanský jazyk. S Metodějem přeložili do staroslověnštiny bibli, bohoslužebné texty i světské právo. Vznikl Zákon sudnyj ljudem, první slovanský zákoník. Slované poprvé slyšeli mši ve vlastním jazyce, což mělo obrovský kulturní dopad.

Roku 869 byl Metoděj jmenován arcibiskupem pro Moravu a Panonii. Vzniklo tak první arcibiskupství na území dnešního Česka a Slovenska, nezávislé na franské církvi. Po Metodějově smrti roku 885 ale Svatopluk I. pod tlakem franských biskupů vyhnal jeho žáky. Odešli do Bulharska, kde žáci Kliment a Naum vytvořili cyrilici a položili základy pravoslavné slovanské kultury.

Archeologie potvrzuje význam církve. Jen v Mikulčicích stálo 12 kostelů, v celé říši jich bylo přes 30. Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště a Pohansko u Břeclavi byla velká aglomerace s paláci, dílnami a tisíci hrobů.

ZÁNIK VELKÉ MORAVY 906–907  

Po roce 894 se říše potýkala s vnitřními spory Mojmíra II. a Svatopluka II. Zároveň zesílil tlak Východofranské říše. Rozhodující byli kočovní Maďaři. Kolem 896 se usadili v Panonii a začali podnikat nájezdy. Mezi 905 až 907 vyvrátili centrální velkomoravská hradiska. Státní organizace se rozpadla. Západní část připadla Východofranské říši, východní Maďarům, severní Polsku a Přemyslovcům.

VELKÁ MORAVA A JEJÍ ODKAZ

Název „Velká Morava“ nepoužívali současníci. Zavedl ho až byzantský císař Konstantin VII. v 10. století. Přesto je její význam zásadní. Na Velkou Moravu navázaly Přemyslovské Čechy, Uhersko i Polsko. Hlaholice a staroslověnština ovlivnily celé pravoslavné Slovanstvo. Cyril a Metoděj jsou od 1980 spolupatroni Evropy. Pro Moravany je Velká Morava zakládající mýtus. Legenda z roku 1267 mluví o „přeslavném národu moravském, nikoli bojem, ale vírou… se stal národem svatým“.

MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ 1182–1918

Od roku 1182 je Morava markrabstvím s vlastním zemským sněmem, soudy a úřady. Byla lenním územím Koruny české, ale s vysokou mírou samosprávy. Olomouc byla do 1641 hlavním městem, pak Brno.

Markrabství přežilo husitské války i třicetiletou válku. Za Marie Terezie a Josefa II. proběhla centralizace, ale zemské zřízení zůstalo. V roce 1848 moravský zemský sněm zrušil robotu ještě před říšským sněmem. V roce 1861 bylo obnoveno zemské zřízení. Morava měla vlastní zemské školství, muzea, divadla a silnou samosprávu. Toto tisícileté zemské zřízení je dodnes jádrem moravské identity.

ZÁNIK ZEMĚ A ZAČÁTEK BOJE O AUTONOMII 1928–1989

V roce 1928 byla zákonem č. 125 sloučena Morava se Slezskem do země Moravskoslezské. Morava jako samostatná politická entita zanikla. V roce 1949 komunisté zrušili zemské zřízení úplně a zavedli kraje. Hranice nových krajů nerespektovaly historickou hranici Čech a Moravy. Morava byla rozdělena a její části připojeny k českým krajům. To vyvolalo trvalou nespokojenost, hlavně na jižní Moravě.

Během Pražského jara 1968 se požadavek autonomie vrátil do veřejného prostoru. Dne 2. dubna 1968 pracovníci Moravského zemského muzea v Brně vydali prohlášení s požadavkem obnovy zemského zřízení. Přidalo se vedení Jihomoravského kraje. V květnu 1968 vznikla Společnost pro Moravu a Slezsko. Do srpna 1968 měla 200 000 členů v 600 místních výborech po celé Moravě. V jejím čele stál Boleslav Bárta. Společnost žádala federalizaci ČSSR na tři části: Čechy, Moravu se Slezskem a Slovensko. Sovětská invaze 21. srpna 1968 hnutí zastavila. Bárta byl perzekvován a v roce 1987 zemřel na následky věznění.

MORAVSKÉ POLITICKÉ HNUTÍ 1990–1996

Po roce 1989 se požadavek samosprávy vrátil s největší silou v historii. Dne 1. dubna 1990 vzniklo Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, zkráceně HSD-SMS. Navázalo na organizaci z roku 1968. Zakladatelem byl znovu Boleslav Bárta. Hlavním cílem bylo rovnoprávné postavení občanů Moravy a Slezska.

V první fázi v letech 1990 až 1992 hnutí prosazovalo obnovu Moravskoslezské země jako třetí spolkové republiky v ČSFR vedle České a Slovenské republiky. Tento model podporovala i část SPR-RSČ. Ve volbách do České národní rady 1990 získalo HSD-SMS 10,3 % hlasů a 22 poslanců. Bylo třetí nejsilnější stranou na Moravě.

Ve druhé fázi v letech 1992 až 1994, po rozpadu ČSFR, prosazovalo zemské uspořádání ČR. Navrhovalo tři samosprávné země: Českou, Moravu a Slezskou. Alternativou byla Česká země, Moravskoslezská země a Praha s postavením země. Ideologií byl federalismus, moravismus a samosprávná demokracie. Hnutí vydávalo noviny Moravskoslezská orlice. Symboly byly moravskoslezská orlice a žluto-červená barva. Mělo i mládežnickou organizaci SMSM.

Vnitřní spory a změna politické situace vedly k úpadku. Hnutí zaniklo v únoru 1996. Nástupcem se stala Českomoravská unie středu.

Roku 1991 se při sčítání lidu k moravské národnosti přihlásilo 1 362 313 lidí. Byl to vrchol moravského hnutí a důkaz, že zemské vědomí je stále živé.

SOUČASNOST PO 1993

Ústava ČR z roku 1993 počítala s vyššími územně samosprávnými celky, ale neurčila jejich podobu. V roce 1997 parlament schválil 14 krajů s účinností od 2000. Návrh na tři země neprošel. Morava tak zůstala rozdělena mezi Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský kraj a částečně kraj Vysočina a Pardubický.

Boj za identitu se přesunul do tří rovin:

1. Sčítání lidu:

Moravská národnost je od 1991 oficiální volbou. V roce 2021 ji uvedlo 990 830 lidí.

2. Politika:

Pokračují strany Moravané, založená 2005, a Moravské zemské hnutí. Prosazují obnovu zemského zřízení, uznání moravského národa a dvojjazyčné označení na Moravě.

3. Kultura a občanská společnost:

Každoročně 5. července probíhají oslavy sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Spolky vyvěšují moravskou vlajku. Funguje Moravský národní kongres. Rozvíjí se moravská Wikipedie, literatura v nářečí a folklórní hnutí.

KULTURA A SYMBOLY IDENTITY

Moravská nářečí se dělí na středomoravskou, východomoravskou a slezskomoravskou skupinu. Liší se od obecné češtiny slovní zásobou i gramatikou.

Symboly jsou moravská orlice a žluto-červená bikolóra. Historický znak je moravská orlice. V modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunkou a zbrojí.

Mezi významné Moravany patří Jan Amos Komenský z Nivnice, první prezident T. G. Masaryk z Hodonína, vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle z Prostějova, podnikatel Jan Antonín Baťa ze Zlína, básník Petr Bezruč z Opavy.

Silné jsou tradice vinařství, cimbálové muziky, hodů a krojů. Jízda králů na Slovácku je na seznamu UNESCO. Silná je i náboženská tradice vázaná na Velehrad.

ZÁVĚREM

Moravský národ má kořeny v kmeni Moravanů a Velké Moravě 833 až 907. Tisíc let Markrabství moravského vytvořilo pevnou zemskou identitu s vlastním právem a správou. Zrušení zemí v letech 1928 a 1949 odstartovalo moderní boj za autonomii, který vyvrcholil v letech 1968 a 1990 až 1992 činností Společnosti pro Moravu a Slezsko a HSD-SMS. 

Přestože Morava dnes nemá vlastní samosprávu a je rozdělena do krajů, moravská národnost a kultura zůstávají živé a nepřehlédnutelné. Přes půl milionu lidí se k moravské identitě aktivně hlásí při každém sčítání.

Neutuchající boj Moravanů za svoji národní a kulturní identitu i za obnovu samosprávy Země Moravy tak pokračuje dál. Nese se v občanských iniciativách, kulturních spolcích, vědecké práci i v politickém úsilí o návrat k historickému zemskému uspořádání.

Historie Moravanů není uzavřená kapitola, ale živý proces.

© 2026-6/7 V M S