VLASTENCI MORAVY A SLEZSKA

 KDO JSOU SLEZANÉ

Slezané jsou obyvatelé historické země Slezska a etnická skupina hlásící se ke slezské národnosti. Při sčítání lidu 2021 se v Česku ke slezské národnosti přihlásilo 12 451 osob jako k jediné a dalších 18 679 jako k druhé. V Polsku se při sčítání 2021 přihlásilo ke slezské národnosti 596 224 lidí, z toho 236 588 jako k jediné. V Německu žije slezská menšina hlavně v Horní Lužici a Sasku, ale statisticky se nesleduje. Celkem se tak ke Slezanům v Evropě hlásí přes 600 tisíc lidí. Slezská identita stojí na jazyku/nářečí, historii, symbolech a zemské tradici rozdělené mezi tři státy.

RANÝ STŘEDOVĚK: KMEN SLEZANŮ

Slezané byli západoslovanský kmen usazený v povodí horní a střední Odry, v oblasti dnešní Vratislavi. Název se odvozuje od hory Ślęża, starého kultovního místa, nebo od řeky Ślęza. První zmínka o Slezanech je v Bavorském geografovi z poloviny 9. století, kde jsou uvedeni jako Sleenzane s 15 hrady. Vedle nich žily další slovanské kmeny: Dědošané, Opolané, Gołęszycové, Bobřané.

SLEZSKO POD PIASTOVCI 990–1335: PRVNÍ ZEMĚ SLEZSKÁ

Slezsko bylo připojeno k polskému státu Měškem I. kolem roku 990. Roku 1000 zřídil Boleslav Chrabrý vratislavské biskupství. Tím začala christianizace a vznik zemské správy. 

ÚZEMNÍ VÝVOJ A DROBENÍ  

Po smrti Boleslava III. Křivoústého 1138 se Polsko rozdělilo. Slezsko připadlo jeho synovi Vladislavovi II. Vyhnanci. Tím vznikla linie slezských Piastovců. Slezsko se postupně drobilo na desítky malých knížectví: Vratislavské, Opolské, Ratibořské, Hlohovské, Těšínské, Svídnické, Lehnické aj. Každé mělo vlastní dvůr a právo.

SLEZSKO JAKO SOUČÁST KORUNY ČESKÉ 1335–1742

V letech 1327–1335 většina slezských knížat složila lenní slib Janu Lucemburskému. Roku 1335 se polský král Kazimír III. Trenčínskou smlouvou Slezska vzdal. Slezsko se stalo lenní zemí Koruny české. Zachovalo si ale obrovskou autonomii. Každé knížectví mělo vlastní sněm, mince, armádu. Společný byl pouze Slezský knížecí sněm ve Vratislavi.

Za Karla IV. a Jiřího z Poděbrad bylo Slezsko nejbohatší zemí Koruny. Vratislav měla 20 000 obyvatel. Rozvíjela se těžba stříbra, soukenictví, obchod. Roku 1526 přešlo Slezsko s celou Korunou na Habsburky.

NÁBOŽENSTVÍ A KULTURA  

Reformace se ve Slezsku rychle šířila. V 16. století byla většina obyvatel luteránská. Protireformace po Bílé hoře 1620 zasáhla hlavně Dolní Slezsko. Horní Slezsko a Těšínsko zůstaly zčásti evangelické. Těšínsko se stalo centrem polské protestantské literatury. 

Slezsko dalo Evropě významné osobnosti: básníka Angeluse Silesia, fyzika Maxe Borna z Vratislavi, spisovatele Josepha von Eichendorffa z Lubovic. V 17. století zde působila slezská barokní básnická škola.

ROZDĚLENÍ SLEZSKA 1742–1945

Roku 1740 vpadl pruský král Fridrich II. do Slezska. Po válkách o rakouské dědictví připadla roku 1742 většina Slezska Prusku. Marii Terezii zůstalo jen tzv. Rakouské Slezsko – Těšínsko, Opavsko, Krnovsko a část Niska. To je základ dnešního českého Slezska.

Pruské Slezsko se germanizovalo, hlavně Dolní Slezsko. Horní Slezsko si udrželo slovanský charakter. V 19. století zde vypukla průmyslová revoluce. Hornoslezská uhelná pánev se stala jednou z největších v Evropě. Vznikla města jako Katovice, Zabrze, Bytom.

Po 1. světové válce se o Slezsko vedly spory. Horní Slezsko bylo rozděleno: 1921 plebiscit, 1922 rozdělení mezi Německo a Polsko. Těšínsko bylo 1920 rozděleno mezi ČSR a Polsko, což dodnes ovlivňuje vztahy. Hlučínsko připojeno k ČSR 1920.

VYSÍDLENÍ A ROZBITÍ IDENTITY 1945–1989

Po roce 1945 připadla většina Slezska Polsku. Téměř 3 miliony Němců byly odsunuty. Dolní Slezsko bylo dosídleno Poláky z východu. Původní německá i slezská kultura byla potlačena. V ČSR bylo německé obyvatelstvo odsunuto z Opavska a Krnovska. 

V Polsku komunisté slezskou národnost neuznávali. Slezský jazyk byl označován za “nářečí polštiny”. V ČSR bylo Slezsko od 1949 součástí Severomoravského kraje. Zemské zřízení zaniklo.

SLEZSKÉ HNUTÍ PO 1989

Po roce 1989 se slezská identita začala obnovovat ve všech třech státech.

V POLSKU  

1990 vznikl Ruch Autonomii Śląska (RAŚ). Prosazuje autonomii Horního Slezska v rámci Polska s odkazem na autonomní Slezské vojvodství 1922–1939. V regionálních volbách získával 8–10 %. Roku 2011 měli poslance v Sejmu. RAŚ také usiluje o uznání slezštiny jako regionálního jazyka. V roce 2024 polský parlament zákon schválil, prezident ho vetoval.

V ČESKU  

1990 vzniklo Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko. Požadovalo trojfederaci: Čechy, Morava a Slezsko. Později působí Slezská národní strana a spolky. Při sčítání 1991 se ke slezské národnosti přihlásilo 44 446 lidí. V roce 2021 už jen 31 130. Důvodem je stárnutí a asimilace. 

V NĚMECKU  

Existují krajanské spolky vyhnaných Slezanů Landsmannschaft Schlesien. Pečují o kulturu a paměť. Politicky nejsou vlivní.

SOUČASNOST PO 1993

Slezsko je dnes rozděleno:

1. Polské Slezsko: Dolnoslezské a Opolské vojvodství + většina Slezského vojvodství. Žije zde cca 8 mil. lidí. 2. České Slezsko: Moravskoslezský kraj + část Olomouckého. Žije zde cca 1 mil. lidí. 3. Německé Slezsko: Část Saska a Braniborska u Zhořelce. Cca 200 tis. lidí. 

Boj za identitu probíhá ve třech rovinách:

1. Sčítání lidu: V Polsku 596 224 Slezanů 2021. V Česku 31 130. V Německu se nesleduje.

2. Politika: RAŚ v Polsku, Slezská národní strana v ČR. Cíl: autonomie, uznání jazyka/národa, dvojjazyčné nápisy.

3. Kultura a občanská společnost: Funguje slezská Wikipedie ślōnskŏ gŏdka. Vychází literatura ve slezštině. Pořádají se Dny slezské kultury. Existuje Slezská univerzita v Opavě a Katovicích. Silná je tradice hornictví, poutí na Horu sv. Anny a kuchyně.

KULTURA A SYMBOLY IDENTITY

Slezština ślōnskŏ gŏdka je západoslovanský jazyk s prvky polštiny, češtiny a němčiny. Má ISO kód szl. Mluví jí statisíce lidí hlavně v Horním Slezsku. Dělí se na dialekty: těšínský, opolský, bytomský.

Symboly jsou slezská orlice a žluto-modro-žlutá nebo černo-žlutá bikolóra. Historický znak: v zlatém poli černá orlice se stříbrným perizoniem a křížem na hrudi.

Mezi významné Slezany patří sv. Hedvika Slezská, básník Joseph von Eichendorff, nositelé Nobelovy ceny Max Born a Gerhart Hauptmann, papežský prelát Alfons Nossol, režisér Kazimierz Kutz.

Silné jsou tradice hornické, hutnické, pouť na Horu sv. Anny, těšínské kroje, slezská kuchyně: karminadle, rolády, makůvky, slezské nebe.

ZÁVĚREM

Slezský národ má kořeny v kmeni Slezanů a piastovských knížectvích. Po 400 let bylo Slezsko zemí Koruny české s vysokou autonomií. Rozdělení 1742 a vysídlení 1945 identitu těžce zasáhlo. Přesto se po 1989 v Polsku, Česku i Německu slezské hnutí obnovilo. 

Přestože Slezsko nemá vlastní samosprávu a je rozděleno mezi tři státy, slezská národnost a kultura zůstávají živé. Přes 600 tisíc lidí se ke slezské identitě aktivně hlásí.

Boj Slezanů za svoji národní a kulturní identitu pokračuje v občanských iniciativách, kulturních spolcích, vědecké práci i v politickém úsilí o autonomii a uznání jazyka. 

Historie Slezanů není uzavřená kapitola, ale živý proces přesahující hranice tří států.

© 2026-6/7 V M S