ŽLUTO-ČERVENÁ S ORLICÍ - PŘÍBĚH VLAJKY, KTEROU VYVĚŠUJÍ MORAVANÉ
ŽLUTO-ČERVENÁ S ORLICÍ - PŘÍBĚH VLAJKY, KTEROU VYVĚŠUJÍ MORAVANÉ
Na fotce, kterou jsi poslal z Hustopečí, není žádná novinka. Je tam nejrozšířenější moravská vlajka dneška. Dva vodorovné pruhy - nahoře žlutá, dole červená. Uprostřed modrý štít se žluto-červeně šachovanou orlicí se žlutou korunou, zobákem a pařáty.
Právě tuto podobu dnes vyvěšuje Moravská národní obec a každý rok 5. července na svátek svatého Cyrila a Metoděje, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěsti, ji vyvěsí přes 1600 radnic na Moravě. Od Aše to nikdo nezná. Na Moravě to zná každý. V Hustopečích, v Brně, ve Znojmě, v Olomouci, v Kyjově.
A kolem ní je sto let lží, polopravd a záměrného překrucování.
DVĚ VLAJKY, DVA SVĚTY
Na Moravě dnes vedle sebe žijí dvě vlajky a je potřeba říct na rovinu, co která je.
Modrá vlajka s bílo-červeně šachovanou orlicí je markraběcí standarta markraběte moravského. Je to osobní prapor panovníka. Prapor vrchnosti. Markrabě moravský ji měl na svém hradě, na své pečeti, na svém vojsku. Ne patřila Moravanům jako lidu. Patřila markraběti.
Nejstarší popis je z roku 1260 od kronikáře u bitvy u Kressenbrunnu, kde Přemysl Otakar II. táhl s moravským vojskem pod šachovanou orlicí. Nejstarší barevný obrázek je z Gozzoburgu v Kremži kolem roku 1270. První prapor drží v ruce Jošt Lucemburský v Gelnhausenově kodexu z roku 1407 - modrý list, bílo-červená orlice. To je standarta.
Žluto-červená bikolora s orlicí je zemská vlajka Moravy. Je to vlajka země a jejích obyvatel. Vznikla na Moravě, v Brně, z vůle volených Moravanů na zemském sněmu. Potvrdil ji císař. Vyvěšovali ji Moravané. Je to vlajka lidu.
Rozdíl je zásadní. Standarta patří panovníkovi. Zemská vlajka patří zemi.
ODKUD SE VZALA ŽLUTÁ V ORLICI
7. prosince 1462 vydal římský císař Fridrich III. Habsburský na žádost moravských stavů listinu. Povolil Moravě změnit bílé pole v šachování orlice na zlaté. Chtěl tím politicky oslabit českého krále Jiřího z Poděbrad a připoutat Moravu k říši.
V praxi se to 400 let vůbec neujalo. Moravané dál používali bílou. Teprve na přelomu 18. a 19. století, kdy se začalo bádat v brněnských archivech, se listina znovu objevila. A moravské zemské úřady v Brně, kde měli převahu moravsky i německy mluvící Moravané, kteří se hlásili k moravskému zemskému patriotismu, ji začaly prosazovat. Chtěli se odlišit od Čechů z Čech.
Tak vznikl dualismus - na císařském dvoře ve Vídni byla pořád bílo-červená, ale zemský výbor v Brně používal zlato-červenou. A právě z této zlato-červené vznikla bikolora.
BRNO 1848 - ZROD ZEMSKÉ VLAJKY
Vlajka jako kus látky s pruhy vznikla až v roce 1848. Do té doby existovaly jen prapory s orlicí.
Březen 1848 - v Evropě revoluce. V Praze i ve Vídni padá kancléř Metternich. Ruší se cenzura, zakazují se roboty, povolují se Národní gardy a Studentské legie. A každá garda řeší, jaké barvy si dát na kokardu a na prapor.
Na Moravě to bylo jasné. Když moravský zemský sněm v dubnu 1848 odmítl návrhy z Frankfurtského parlamentu i z Prahy na spojení Moravy s Čechami nebo s Německem a trval na samostatnosti Moravy v rámci Rakouska, ulice Brna byly podle dobových zpráv vyzdobeny žlutočervenými prapory.
20. dubna 1848 vychází v úředních novinách Mährisch-ständische Brünner Zeitung článek. Píše se tam doslova: protože správný znak Moravy je podle privilegia z roku 1462 zlatočerveně šachovaná orlice, správné zemské barvy jsou zlatá a červená. 25. dubna 1848 se na balkóně Reduty v Brně čte nová Pillersdorfova ústava. Na balkóně vlají čtyři prapory - rakouský černožlutý, bílý, bíločervený a "stavovská červenožlutá" bikolora.
V květnu se stejná bikolora objevuje v Novém Městě na Moravě a v Přerově, kde ji gardám vnutili úředníci z Brna. Podle nálezu historika Františka Píchy se dokonce na příkaz zemského výboru přemalovávaly staré prapory moravské legie - stříbrné kostky se přetíraly na zlaté, aby se daly použít pro gardy.
Teoreticky to připravil profesor moravštiny na stavovské akademii v Olomouci Alois Vojtěch Šembera článkem Politické zemské barvy Moravské v Týdeníku 4. května 1848.
A pak přišlo září 1848. Do Brna se sjíždí volený moravský zemský sněm. Říkalo se mu selský sněm, protože poprvé tam seděli i sedláci, nejen šlechta a měšťané. Seděli tam Moravané. Moravsky mluvící Moravané z Hané, ze Slovácka, z Valašska, z Horácka, i německy mluvící Moravané z Brna, z Jihlavy, ze Šumperska.
Tehdy to byli Moravané. A mluvili moravsky a německy. Ne česky. Moravština měla svoje nářečí - hanáčtina, slováčtina, valašština, brněnská hantec - a Moravané ji považovali za svůj jazyk. Pojem "český národ" na Moravě tehdy ještě neexistoval v dnešním slova smyslu.
A tenhle sněm Moravanů do návrhu nové moravské ústavy napsal v článku 5 větu, která je dodnes základem pro bikoloru: "Země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici vpravo hledící, v poli modrém a zlatočerveně kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená."
Sněm byl v březnu 1849 rozehnán vojskem, ústava nikdy neplatila, ale usnesení o barvách zůstalo jako právní argument. A potvrdilo ho ministerstvo vnitra v roce 1849, znovu v roce 1880 a definitivně císař František Josef I. při velké reformě státního znaku v roce 1915, kdy zlatočervená orlice dostala oficiální místo v rakousko-uherském znaku.
PROČ SE JÍ ZAČALO ŘÍKAT NĚMECKÁ
Ve druhé polovině 19. století se Morava rozdělila. Ne na Čechy a Němce, jak se dnes učí ve školách v Čechách, ale na dva proudy Moravanů.
Jedni byli Moravané zemští patrioti. Chtěli, aby Morava zůstala samostatnou zemí v rámci Rakouska, s vlastním sněmem v Brně, s vlastními barvami. Mluvili moravsky i německy, ale cítili se být Moravané.
Druzi byli ovlivněni myšlenkou z Čech - že všichni Slované v Čechách a na Moravě jsou jeden český národ. Na Moravu začali přicházet Češi z Čech - úředníci, učitelé, novináři - a prosazovali bílo-červenou a bílo-červeno-modrou trikoloru, protože to byly barvy Čech a barvy slovanské. Chtěli dát najevo včlenění Moravy do Čech.
Žluto-červená bikolora do jejich koncepce jednoho českého národa nezapadala. Tak ji označili za německou, za odumřelou, za rakouskou.
Byla to vědomá dezinterpretace. Vznikla v emočně vypjaté době národnostních bojů.
TŘI FAKTA, KTERÁ LEŽ VYVRACEJÍ
Za prvé - v roce 1848 ji schválili Moravané společně. Na sněmu hlasovali moravsky i německy mluvící Moravané. Žádný z poslanců ji neoznačil za symbol jen jednoho jazyka. Měla sjednocovat všechny obyvatele země. Byla to dohoda Moravanů.
Za druhé - vyvěšovali ji Moravané moravsky mluvící vždy. V říjnu 1918, když vzniklo Československo, vlála žluto-červená spontánně po celé Moravě vedle československé bílo-červené. Lidé v Hustopečích, v Brně, v Olomouci vyvěšovali žluto-červenou, protože to byla jejich zemská vlajka. A i za protektorátu v roce 1939 napsalo brněnské policejní ředitelství do rozkazu: "proti vyvěšení vlajky moravské (žlutočervené) není námitek". Němci ji nezakázali, protože věděli, že to je zemská vlajka.
Za třetí - Praha má stejnou vlajku a nikdo ji za německou neoznačuje. Stejné privilegium od Fridricha III. dostala i Praha - Staré a Nové Město pražské. Praha má dodnes žluto-červenou vlajku a nikdy nebyla označena za německou. Proč? Protože Praha nebyla předmětem národnostního boje mezi Čechy z Čech a Moravany. Morava byla.
CO JE TEDY NEJVÍCE MORAVSKÉ
Právně nemá Morava jako země od roku 1949 žádnou oficiální vlajku. Komunisté zrušili země a zavedli kraje. Takže si Moravané vybírají sami.
Modrá vlajka s bílo-červenou orlicí
je markraběcí standarta. Je to historický symbol panovníka. Je krásná, je stará, patří do muzeí, do státního znaku, na krajské úřady. Je to symbol úřadu.
Žluto-červená bikolora s orlicí
je zemská vlajka Moravy. Je to symbol lidu. Vznikla na Moravě, v Brně, z vůle volených Moravanů na sněmu 1848. Mluvili tehdy moravsky. Schválili ji Moravané moravsky i německy mluvící společně. Potvrdil ji císař. Vyvěšovali ji Moravané v roce 1918, 1939, 1968 i dnes v roce 2026. Visí v Hustopečích, visí v Brně, visí v 1600 obcích.
Jak říkají v Moravské národní obci:
"Vlajka je symbol a důležité je především, že představuje Moravu, naši zem, kterou máme rádi."
A tehdy, v roce 1848 i dnes v Hustopečích, to byli a jsou Moravané. A mluvili a mluví moravsky.
Proto je nejvíce moravská žluto-červená bikolora s orlicí - ta z tvé fotky.
ZDROJE INFORMACÍ:
Nejstarší prameny - standarta: Kronika k bitvě u Kressenbrunnu 1260 popis šachované orlice, freska Gozzoburg Kremže cca 1270, Gelnhausenův kodex 1407 - Jošt Lucemburský s modrým praporem s orlicí - markraběcí standarta • Privilegium 1462: Listina Fridricha III. Habsburského 7.12.1462 pro moravské stavy - změna stříbrné na zlatou, srovnání s privilegií pro Staré a Nové Město pražské • Rok 1848 - vznik bikolory: Mährisch-ständische Brünner Zeitung 20.4.1848, Týdeník - Alois Vojtěch Šembera "Politické zemské barvy Moravské" 4.5.1848, popis výzdoby Brna duben 1848, balkón Reduty 25.4.1848, Přerov a Nové Město na Moravě květen 1848, nález Františka Píchy o přemalování praporů moravské legie ze stříbrné na zlatou, protokol moravského zemského sněmu Brno září 1848 článek 5 o zemských barvách zlatá a červená • Potvrzení barev: Výnos ministerstva vnitra 1849 a 1880, Nejvyšší rozhodnutí císaře Františka Josefa I. 1915 - zařazení zlatočervené orlice do velkého státního znaku • 20. století: Spontánní vyvěšování žluto-červené na Moravě říjen 1918, denní rozkaz policejního ředitelství Brno 1939, zákon č. 252/1920 Sb. o státní vlajce, zrušení zemského zřízení zákonem 1949 • Současnost a heraldika: Ivan Štarha, Karel Müller, Zbyšek Svoboda, Aleš Fojtík, Petr Exner - rozlišení standarty a zemské vlajky, návrhy Podvýboru pro heraldiku a vexilologii PS PČR 2013, zákon o zemských symbolech 2023/2026, vyvěšení modré standarty na Nové radnici Brno od 2014, Moravská národní obec vlajka.moravy.eu a akce "Vyvěs moravskou vlajku" 5. července - přes 1600 obcí • Jazyková a terminologická poznámka autora: Tehdy to byli Moravané. Na Moravě se mluvilo moravsky - hanácky, slovácky, valašsky, lašsky - a německy. Označení "česky mluvící Moravané" je až pozdější konstrukce převzatá z Čech. Pro obyvatele Čech používán termín Češi z Čech.
© 2026-8/19 V M S
